3. etapa, Bílé Karpaty, Preview

Sobotní etapa dlouhá 190 km, zasahuje na území dvou států. Svým profilem není s výjimkou přejezdu Vizovické vrchoviny příliš náročná. Horské hraniční pásmo mezi Českou republikou a Slovenskem se totiž překonává v jeho nejschůdnějších bodech Lyského a Vlárského průsmyku. Celou etapu je možné rozdělit do dvou částí. Občerstvovací stanice se nachází v Trenčíně za polovinou trasy.

Část trasy do Trenčína je profilově méně náročná, zato však delší (110 km). Na jejím úseku je pouze jedno významnější, dlouhé, ovšem poměrně mírné stoupání do Pozděchova (505 m n.m.). Jinak se závodnici budou pohybovat spíše v rovinatém terénu, místy jen s menším převýšením cca do 50 m. Od státních hranic do Púchova na jezdce čeká téměř 20 km dlouhý sjezd o přibližně 200 výškových metrů. Až do Trenčína pak bude trasa dále klesat podél Váhu na svůj nejnižší bod (220 m n.m.).

Zpáteční trasa je dlouhá asi 80 km, zato však vede členitějším reliéfem. Zpočátku vede trasa rovinatějším reliéfem v hlubokém údolí proti toku řeky Vláry pod svahy Bílých Karpat. Ze Slavičína do Vizovic pak přichází přejezd Vizovické vrchoviny, kde se nachází i nejvyšší bod etapy, Doubravy (610 m n.m.). Posledních 20 km je pak opět rovinatých a vede údolím řeky Dřevnice. Poslední menší zátěž pak čeká závodníky při výjezdu Jižních Svahů.

2. etapa, Hostýnské vrchy

Po téměř doutýdenní pauze zaviněné chlastáním se závodnici opět dostali do sedla a po krátkém středečním tréninku, 20km večerní projížďce mezi koupalištěm v Loukách, Mejlou ve Štípě a pivem na zahrádce před Golemem, byla včera na programu 2. etapa. Přibližně 60 km dlouhá, vedoucí náročným terénem fryštáckých lesů a zejména Hostýnských vrchů. Úvodní kilometry se jely po nové štěrkové cestě lesem S od Zlína a po klesání do Rackové následoval průjezd asi do jednoho metru zarostlou polní cestou a polem. Nejnáročnějším úsekem však byl 3 km dlouhý výstup na vrch s divným názvem Hrubá Malíková, s 230m převýšením (viz graf). Odměnou pro závodníky pak bylo mírné klesání v malebném údolí Rusavy pod Hostýnskými štíty. Po projezdu Bystřice pod Hostýnem se jezdci pohybovali po silnici II. třídy a předjeli i traktor. Poslední část etapy zavedla peloton do lesa kolem fryštácké přehrady a na úplný závěr pak přišel již tradiční finiš v podobě stoupání na Jižní Svahy.

Pásek R.I.P. :(

Historický okamžik, chvíle, na kterou se čekalo několik měsíců. Dnes mi z ruky odpadl pásek. Plánovaná velkolepá oslava se však nekoná. Stalo se něco strašného. Pásek jsem ztratil. Jestli to bylo v bazéně u sestřenky, při kopání na bránu na hřišti ve Všemině, či při lezení a asi 10 minutovém pobytu na stromě, když jsem tam nedopatřením při kopání balon hodil, je jedno. Prostě zmizel. Je pryč.

Poznali jsme se 23. 9. 2006. Den po úspešných bakalářských státnicích jsem se rozhodl slavit s kamarády na Litoměřickém vinobraní. Připnuli mi ho na ruku asi ve 21:20 místního času při vstupu do historické litoměřické městské části, kde se vinobraní konalo. Dohromady jsme spolu strávili 318 dní. Byl první kdo poznal jak chutná můj bakalářský život. Pořád jsme byli spolu. Stál při mě i v nejhorších chvílích, jako například při zkouškách jak v zimním, tak v letním semestru. Byli jsme při sobě i o Vánocích a na bujarý Silvestr v Olomouci. Prožili jsme spolu všechna roční období, mrazy i tropická vedra. 318 dní a nocí. Dozvěděl se společně se mnou, že v lednu 2008 pojedeme do Sevilly. Bohužel však netušil, že to již bude bez něj. Nebo ano? Možná je tato chvíle nějakým poselstvím, znamením, že mám něco změnit, že se má něco stát. Třeba mě opustil schválně. Třeba mi chtěl něco říct. Ale to už musím zjistit sám. On mi to nepoví. Na mojí pravé ruce poznal jako první při vyťukávání písmenek po ICQ kámošku Wendy, strávil se mnou všechny chvíle s Maruškou a dalšími lidmi. Podíval se na běžkách do Jeseníků, do lomů v oblasti Amerika, do Kokořínska, sjeli jsme společně část Sázavy. Navštívil se mnou malenovický klub U Tetoura aby poprvé spatřil Prague Ska Conspiracy. Před 3 dny pak v Olší u Tábora podruhé a naposled. Byl jak u nekonečných zápasů Two Tone Army, tak u stejně nekonečných oslav dosaženého úspěchu. Je zvěčněn na nespočtu foto a videodokumentací při provádění Hakky během několika fotbalových turnajů s AC Bandou Mníků. Na sklonku svého života byl nejblíž všem pivům vypitých na soustředění či na Mighty Sounds. Dnes však svou pouť ukončil. Možná dobrovolně, možná už prostě nemohl vydržet tenhle nesmyslný život pásku na ruce. Možná si potřeboval odpočinout. Bohužel se s ním nemůžu důstojne rozloučit a vystavit na nástěnku vedle ostatních pásků. Bude navěky ležet někde ve Všemině. Na místech, která jsou mému srdci nejbližší. Možná to tak chtěl.

Děkuji, pásku.

MS 07 Report

Mighty bylo zase boží, stejně jako každý rok. Tento ročník však byl navíc "supéér" a taky "o hovně". Zkrátka nešlo se na borůvky. O další přívlastky se zasloužil Luke a jeho opilecké hlášky. Děkujem.

Jancllův fotopohled

Počasí docela vyšlo a po nejprve chladnějším a vlhčím proudění oceánského vzduchu od severozápadu a výskytu kupovité oblačnosti na celém území, ze které občas vypadávaly přeháňky a teploty byly do dvaceti, jednadvaceti stupňů, bylo počasí po pátečním přechodu teplé fronty, ovlivňující počasí nejprve v Čechách, později i na Moravě, ovlivněno výběžkem vyššího tlaku vzduchu, což se projevilo prouděním velmi horkého vzduchu od jihozápadu, a tedy výskytem kurevsky vysokých teplot. V takovém počasí se přes den nedalo dělat nic jiného než sedět s pivem pod nafukovacím pivem a občas si vyjít podívat na nějakou kapelu. Moje vždy jinak tolik přesné předpovědi, tentokrát o dešti, strašící zejména Marcelku ve stanu bez střechy, tak výýýýjimečně vzaly za své. Děkujem.

Dopoledne byla vyhrazena návštěvě stánků v Olší, kde se lidé během 2 let transformovali z odpůrců festivalu na jeho součást. Za zmínku stojí zejména stánek s párkama, kde nám hodná teta donesla i borůvkový koláč zdarma. Děkujem.

A protože to byl hudební festival, byla tam i hudba. Nechci se kriticky rozepisovat o každém zážitku. Jen se zmíním o pár detailech. K menším zklamáním patřil Dr. Ring Ding, jehož vystoupení jsem si představoval fakt úplně jinak a trochu i The Chancers, kteří Stephena Eldera představili jen jako hosta na jeden song, tak nevím. Ale na druhou stranu šlo o 007 Ska Party a to opět stálo za to. A to máme s Elderem a s celými The Big fotku. Takže paráda. A v pozadí jsou tam Hot Rocket Trio :D... to je prostě haluz. Obrovským zážitkem pak bylo jen sledovat Derricka Morgana, The Slackers, Peacocks a The Big. Konečně jsem viděl taky výborné Gangnails, opět rád uslyšel Květákovy a Kubovy žblebty při vystoupení Prague Ska Conspiracy a taky Kubovy kreace s Flaming Cocks, očumoval Terku z Discoballs a hovado z Mad Sin, zaposlouchal se do Two Tone Club či do Hot Rocket Trio a při poslechu Fast Food smutně zavzpomínal na jejich vystoupení na Raskafestu před 6 lety. Mezi skladby, které si fakt z fesťáku odnesu patří například

The Slackers - Keep It Simple
The Peacocks - We´ve Seen Better Days
The Big - Think Bigger
Derrick Morgan - Miss Lulu
----
Gangnails - Paranoia
Discoballs - Melody
Flaming Cocks - Something To Die For
The Chancers - 007 Ska Party

Ze stanového městečka pak stojí za zmínku spadnutí šutru ze srdce při nalezení stanu a věcí v něm po náletu hasičů, kteří asi jeli spláchnout pankáče do zhovnělého rybníka. Nebo nevím.

Zkrátka, bylo to supéér a těším se zase, ať už přímo na Mighty, nebo na jiný fesťák, jinou akci, stejné lidi, stanování a tak....