Pásek R.I.P. :(

Historický okamžik, chvíle, na kterou se čekalo několik měsíců. Dnes mi z ruky odpadl pásek. Plánovaná velkolepá oslava se však nekoná. Stalo se něco strašného. Pásek jsem ztratil. Jestli to bylo v bazéně u sestřenky, při kopání na bránu na hřišti ve Všemině, či při lezení a asi 10 minutovém pobytu na stromě, když jsem tam nedopatřením při kopání balon hodil, je jedno. Prostě zmizel. Je pryč.

Poznali jsme se 23. 9. 2006. Den po úspešných bakalářských státnicích jsem se rozhodl slavit s kamarády na Litoměřickém vinobraní. Připnuli mi ho na ruku asi ve 21:20 místního času při vstupu do historické litoměřické městské části, kde se vinobraní konalo. Dohromady jsme spolu strávili 318 dní. Byl první kdo poznal jak chutná můj bakalářský život. Pořád jsme byli spolu. Stál při mě i v nejhorších chvílích, jako například při zkouškách jak v zimním, tak v letním semestru. Byli jsme při sobě i o Vánocích a na bujarý Silvestr v Olomouci. Prožili jsme spolu všechna roční období, mrazy i tropická vedra. 318 dní a nocí. Dozvěděl se společně se mnou, že v lednu 2008 pojedeme do Sevilly. Bohužel však netušil, že to již bude bez něj. Nebo ano? Možná je tato chvíle nějakým poselstvím, znamením, že mám něco změnit, že se má něco stát. Třeba mě opustil schválně. Třeba mi chtěl něco říct. Ale to už musím zjistit sám. On mi to nepoví. Na mojí pravé ruce poznal jako první při vyťukávání písmenek po ICQ kámošku Wendy, strávil se mnou všechny chvíle s Maruškou a dalšími lidmi. Podíval se na běžkách do Jeseníků, do lomů v oblasti Amerika, do Kokořínska, sjeli jsme společně část Sázavy. Navštívil se mnou malenovický klub U Tetoura aby poprvé spatřil Prague Ska Conspiracy. Před 3 dny pak v Olší u Tábora podruhé a naposled. Byl jak u nekonečných zápasů Two Tone Army, tak u stejně nekonečných oslav dosaženého úspěchu. Je zvěčněn na nespočtu foto a videodokumentací při provádění Hakky během několika fotbalových turnajů s AC Bandou Mníků. Na sklonku svého života byl nejblíž všem pivům vypitých na soustředění či na Mighty Sounds. Dnes však svou pouť ukončil. Možná dobrovolně, možná už prostě nemohl vydržet tenhle nesmyslný život pásku na ruce. Možná si potřeboval odpočinout. Bohužel se s ním nemůžu důstojne rozloučit a vystavit na nástěnku vedle ostatních pásků. Bude navěky ležet někde ve Všemině. Na místech, která jsou mému srdci nejbližší. Možná to tak chtěl.

Děkuji, pásku.